Koncertní odpočinek

Tato může být různého druhu. Každý jsme svým způsobem jiný a každý máme jiné představy o tom co je to zábava. Někdo vyhledává ticho a samotu, takže bloudí po lesních a horských stezkách, a ten druhý jde zase pořvávat na kopanou. Který druh zábavy je lepší? Klidně se jich běžte otázat. Oba budou tvrdit, že ten jejich. My však nevyrazíme ani na jedno ani na druhé, ale zajdeme si do Španělska. Tedy, ne že bychom šli až tam. Nám bude muset stačit španělská synagoga v Praze na Josefově. Je to nejmladší synagoga vůbec a jak jistě víte v její blízkosti se nalézá například parčík, ve které je socha jednoho slavného člověka.

Nevíte? Přece pana Kafky. My si můžeme klidně chvíli posedět a pak vyrazíme přímo na místo, protože my přátelé, my totiž jdeme na koncert. Jen čirou náhodou jsme dostali vstupenky na Carminu buranu, a tak jsme toho ihned využili. Jen blázen by je dal někomu jinému, když na druhou stranu chápu, že skalní příznivec metalu a drum drum, nebo jak se hulákání jmenuje, by takovou vstupenku v klidu oželel. My však ne. Pamětlivci hesel jako španělská synagoga Praha koncert jedem z velké dálky jen proto, abychom si vyslechli tu krásnou hudbu pana Orfa. Jistě znáte její začátek a nemusíte ani být vyznavačem vážné hudby.

Naprosto postačí, pokud jste filmový fanda, a tak jste právě ten začátek mohli zaslechnout ve filmu Excalibur režisér pana Boormana z roku tisíc devět set osmdesát jedna. Pokud jste neviděli, podívejte se. Budete uneseni. Ale zpátky ke koncertu. My, kteří bydlíme na vesnici nemáme tak často možnost účastnit se něčeho podobného, a proto jsme vděčni za každou příležitost. Vyjíždíme do matky měst i když víme, že zpátky se dostat bude svízel a že další den budeme ospalí a unavení. Ale budeme jistě s velkou radostí vzpomínat na neuvěřitelný zážitek. Kéž by takových bylo více. Také my bychom v tomto případě jezdili častěji.